Do života čmeláků zasahují lidé stále více. Pěstování monokultur přináší čmelákům ztrátu potravních zdrojů. Naše necitlivá snaha o kultivaci krajiny, ale i obliba sterilních, krátce střižených anglických trávníků, omezuje možnosti hnízdění a zimování čmeláčích matek, které bez vhodných úkrytů nemají šanci zimu přežít.  

sterilní a ještě k tomu neskutečně pracné – výrobci sekaček si mnou ruce

Aby toho nebylo málo, vypalujeme meze a stařinu (přestože je to zakázáno) a tak spolehlivě ničíme přezimující čmeláčí matky, čmeláčí hnízda i místa vhodná pro jejich budoucí hnízdění.

jedno z pohřebišť zimujících mladých čmeláčích matek

Čmelákům také prokazatelně škodí používání chemických prostředků na polích i zahradách, kdy zvláště na jaře dochází po aplikaci pesticidů a herbicidů k úhynu čmeláků. Jako by nestačilo, že jsme v minulém století zrušili většinu remízků, které poskytovaly útočiště pro mnoho živočichů a stejně tak zlikvidovali stodoly a sýpky, kde čmeláci poměrně snadno nacházeli místo pro hnízdění. 

vše pro  „krásnou“ zeleninu a ovoce – vaši chemici 🙁

Čmelákům neprospívají ani ty ptačí budky, které nejsou pravidelně na podzim po hnízdění ptáků čištěny. Čmeláci nevyčištěné budky často využívají a jsou v nich snadným cílem pro jejich škůdce. Ti po rozmnožení dokáží napadnout mnoho čmeláčích hnízd v okolí.