V toto sekci naleznete přehled parazitů a predátorů. Doporučení jak se proti nim bránit naleznete v další části.

1/ Zavíječ čmeláčí (Aphomia sociella)

Hlavní ničitel čmeláčích chovů. Noční motýl šedočerné barvy 2 – 3 cm dlouhý, jehož samička vnikne za tmy v dubnu až srpnu do čmeláčího hnízda a naklade tam 60 – 230 miniaturních vajíček. Z drobných larviček se vyvinou až 3 cm dlouhé nažloutlé, velmi pohyblivé a světloplaché housenky. V pokročilejších vývojových stádiích larvy zavíječe požírají v čmeláčím úlu vše, kromě teplodržného materiálu: voskové buňky i s vajíčky, larvy čmeláků, jejich nymfy (tj. zakuklené larvy přeměňující se v čmeláky), také však i mrtvé či spící čmeláky. Většinou pak dojde k totálnímu zničení celé čmeláčí rodiny.

Jakmile housenkám dojde potrava, nastěhují se nahoru pod kryt úlu, ve vzájemné blízkosti se zapředou do bílých chuchvalců, pevně k něčemu připevněných, přičemž vniknou do každé škvíry. Tam se zakuklí a čekají na jaro a přechod do formy motýlka, jenž úl opustí a nastoupí po oplodnění dráhu nových ničitelů.

Působení larev zavíječe čmeláčího na čmeláčí rodinu je zákeřné. Larvy – housenky se trvale zdržují pod čmeláčím hnízdem a likvidují tam čmeláčí plod. Když v té době opatrně otevřeme čmeláčí úlek, na povrchu hnízdního materiálu nezpozorujeme nic. Teprve později začnou housenky spřádat hustá bílá vlákna uvnitř hnízdního materiálu i na jeho povrchu. Současným signálem pohromy je, když aktivita čmeláků začne trvale slábnout, když místo stále větších dělnic, jak tomu bylo dosud, vyletují dělnice menší (ty větší už natrvalo opustily úl) a housenky aphomie se začnou objevovat i na povrchu hnízdního materiálu. V té době je už většinou hnízdo zkonzumováno a čmeláčí rodina definitivně zničena, třebaže královna a některé dělnice po nějaký čas ještě v úlu setrvávají, a dokonce vyletují za potravou.

S menším výskytem zavíječe čmeláčího se setkáváme u úlů obklopených pachem silně aromatických rostlin. Občas se stává, že čmeláčí rodina, ač zasažena aphomií, vyprodukuje přece jen nakonec nové matky a samečky, zpravidla však už jen v menším množství. K tomu obyčejně dochází, když samička aphomie nakladla vajíčka opožděně před ukončením čmeláčího vývojového cyklu zejména u čmeláčích druhů se značným počtem jedinců (č. zemní, rokytový, skalní), nebo když housenky zavíječe mají k požeru dostatek prázdných voskových buněk po vylíhlých čmelácích.

Ačkoliv zhruba od poloviny minulého století dochází v „civilizovaných“ zemích Evropy a Ameriky k pozvolnému vymírání čmeláčích druhů a zmenšování celkového počtu čmeláků, čmeláčích škůdců včetně zavíječe čmeláčího jakoby neubývalo. Důvodů je mnoho. V přírodě dramaticky ubývá také starých stromů s dutinami, kde hnízdili ptáci.Ti si zčásti nalézají náhradu v ptačích budkách, jež na různých místech chvályhodně instalují lidé, milující přírodu. Jestliže však budky nelze otvírat a čistit, nebo se na čištění zapomíná, v opuštěném hnízdě se při nedostatku hnízdních možností často usídlují čmeláci, jež však také často napadne zavíječ čmeláčí. Nečištěné ptačí budky se pak stávají příští jaro velkým semeništěm nových škůdců čmeláků pro široké okolí.

Čmeláčí úly a budky je vždy nutno nejpozději do konce zimy důkladně vyčistit, všechny případné zakuklené larvy zavíječe čmeláčího zničit.

Zavíječ čmeláčí (Aphomia sociella) noční motýl Foto: V. Ptáček

Zavíječ čmeláčí – larva Foto: V. Ptáček

Zapředené larvy zavíječe čmeláčího pod víkem čmeláčího úlu Foto: V. Ptáček

2/ Pačmeláci (Psithyrinae)

Po zavíječi čmeláčím jsou pačmeláci zejména v některých lokalitách největším problémem venkovních chovů čmeláků. Svým zbarvením a stavbou těla jsou pro laika od čmeláků obtížně rozeznatelní. Na území ČR žije zhruba pět hlavních druhů. Přepadají hnízda především těch druhů čmeláků, jimž jsou svým zbarvením podobní. Pačmelák panenský se velmi podobá čmeláku zemnímu, pačmelák cizopasný čmeláku skalnímu. Menší naše druhy pačmeláků – lesní, polní a český vnikají spíše do hnízd menších druhů našich čmeláků, jako jsou např. čm. rolní a luční.

Více o pačmelácích a jak je poznat najdete zde.

Pačmelák cizopasný (Psithyrus rupestris) Foto: M. Stuchl

Pačmelák cizopasný (Psithyrus rupestris) Foto: Petr Dobrý

Královny pačmeláků vylézají ze země později než matky čmeláků a úporně pátrají po již fungujících čmeláčích hnízdech s dělnicemi. V čmeláčím hnízdě dojde obvykle k souboji mezi oběma matkami, v němž zpravidla zvítězí fyzicky lépe vybavená pačmeláčice. U již rozvinuté čmeláčí rodiny se občas přihodí, že dělnice pačmeláka usmrtí nebo ho vyženou, přičemž jich za to často několik zaplatí životem.

Někdy se také pačmeláčí královna vloudí do čmeláčího úlu tak obratně, že přijme osobitý pach hnízda a je přijata čmeláčí matkou i dělnicemi do rodiny. Poté zkonzumuje vajíčka čmeláčí matky i dělnic a do buněk začne klást vajíčka vlastní. S pomocí existujících čmeláčích dělnic, včetně donášky potravy, začne pačmeláčí královna zakládat plod vlastní – plod pačmeláčích královen a samečků, kteří, dříve než je tomu u čmeláčích rodin, úl opustí. Vlastní dělnice pačmeláčice nemají. Protože požírají pouze vajíčka a nikoliv larvy či zakuklené larvy (nymfy) čmeláků, rodí se někdy v takovém úlu při jeho pozdnějším napadení kromě královen a samečků pačmeláků v menším množství i královny a samečkové čmeláků.

3/ Brachycoma devia

Moucha podobající se masařce. Vnikne do čmeláčího úlu a klade larvy (nikoliv vajíčka) na larvy čmeláků v jejich voskovém obalu. Teprve, když se čmeláčí larva zapřede v buněčný kokon, začne ji larva mouchy vysávat, až ji usmrtí. Dospělé larvy této ničivé mouchy jsou asi 1,5 cm dlouhé, bílé, skoro hladké, dopředu pozvolna zašpičatělé a vzadu polotupě zakončené. V úlu se zakuklí v tmavočervená puparia, z nichž se po 2 – 3 týdnech vylíhnou dospělé mouchy a opustí úl. Po larvách tohoto škůdce zůstávají na kokonech čmeláků otvůrky o světlosti asi 1,5 mm. Tento predátor čmeláčí rodinu většinou jen oslabí, někdy však i zlikviduje.

 Brachycoma devia – moucha Foto I. Chumchal

Brachycoma devia – zakuklené larvy v čmeláčím úlu Foto: V.Ptáček

4/ Pestřenka (Volucella bombylans)

Tento parazit případně predátor je svým zbarvením i chováním nápadně podobný některým druhům čmeláků. Touto kamufláží se chrání před svými ničiteli. Vajíčka pestřenky, nakladená v úlu, jsou poměrně velká, tvrdá, lpí pevně k podkladu. Larvy jsou tlusté, asi čtyřikrát delší než široké a až 2 cm dlouhé. Tělo mají opatřeno řadou ostnů, na břiše mají bradavičnaté hrbolky. V čmeláčím úlu se živí především měkkými částmi mrtvých čmeláků a larev, není-li jich však dostatek, vysávají i živé larvy čmeláků. Když dospějí, opustí larvy pestřenek úl a zakuklí se venku nejspíš pod blízkými kameny.

Pamatujte: Larvy čmeláků v jakékoliv vývojové fázi nikdy neopouštějí v čmeláčím úlu své voskové buňky a kokony! Jakékoliv živé larvy v prostoru úlu a hnízda příslušejí predátorům či parazitům.

Variety pestřenky čmeláčí Fota St. Krejčík

5/ Kodulka evropská (Mutilla europaea)

Samičky kodulky jsou bezkřídlé, vzhledem připomínají velké mravence. Kodulka evropská má černou hlavu, svítivě červenou hruď, hnědočerný zadeček a žihadlo dlouhé jako zadeček. V čmeláčím úlu kladou kodulky vajíčka na larvální buňky čmeláků, vylíhlé bělavě žluté larvičky navrtávají kukly čmeláků a vysávají je, čímž je usmrtí. Po zakuklení v kokonech čmeláků a vylíhnutí opouštějí úl. Napadení tímto predátorem nemusí znamenat zničení čmeláčí rodiny jako je tomu zhusta hlavně u zavíječe čmeláčího.

(Snímek kodulky zatím nemáme k dispozici)

6/ Melittobia acasta (čeleď chalcidky)

Podle svědectví V. Ptáčka a J. Čížka velmi nebezpečný predátor, s nímž se pisatel těchto řádků za třicet let ve svých četných chovech dosud nesetkal. Tmavý, štíhlý okřídlený hmyz velikosti asi 1,5 mm, pouhým okem sotva viditelný. Samička predátora naklade v úlu desítky až stovky vajíček na některou z kukel čmeláka. Vylíhlé larvy z povrchu kuklu zkonzumují, asi po 12 – 14 dnech se místo čmeláka vylíhnou dospělé samičky chalcidky. Čmeláčí hnízda se přestanou rozvíjet, obrovské množství vylíhnutých chalcidek zaplaví úl a pak i jeho okolí.

Některé prameny uvádějí, že naštěstí napadení tímto predátorem je řídké. Podle V. Ptáčka není proti tomuto predátoru obrany. Ptáček doporučuje zničit ihned napadené hnízdo vložením do plastového sáčku a prolitím 70 % alkoholem, aby ani jediná chalcidka neunikla.

(Snímek chalcidek zatím nemáme k dispozici)

7/ Antherophagus nigricornis  (český název neexistuje)

Asi 4 mm dlouhý hnědý brouček. Žije na květech, na jaře se přichytí na nohu či tykadlo čmeláka při sběru potravy a dá se zanést do čmeláčího úlu. Z vajíček se vyvinou slabě nažloutlé, 5 – 8 mm dlouhé larvičky. Živí se čmeláky přineseným pylem, pylomedovou kašičkou, při jejich nedostatku ohlodávají vosk z buněk, případně napadají i plod. Největší nebezpečí představují, když je matka ještě sama, a broučci či jejich larvičky vnikají matce do buňky s vajíčky či do buňky s prvními čmeláčími larvami. Matka pak často svůj plod natrvalo opouští.

Pokud není larviček Antherophaga  příliš mnoho, zejména v pozdějším vývojovém stádiu čmeláčí rodiny, nezdá se Antherophagus tak nebezpečný, jak byl chápán dříve. Také se ho nyní, alespoň v mých chovech, vyskytuje ve srovnání s dřívějškem podstatně méně.

Brouček Antherophagus nigricornis, přichycený k noze čmeláka Foto: V. Ptáček

8/ Škvor obecný (Forficula auricularia)

Známý noční hmyz, pro zahradu velmi přínosný, užitečný. Do čmeláčích úlů však někdy vniká zřejmě proto, aby tam hledal ochranu. Druhotně však dojde k jeho ničivé činnosti a to zejména na jaře, kdy je schopen zlikvidovat všechen čmeláčí plod.

9/ Mravenci (Formicidae)

Některé druhy mravenců jsou ničiteli čmeláků tím, že je po vniknutí do úlu olupují o cukr v v potravních zásobách čmeláků, a také požírají jejich larvy. Často jsou v hnízdě tak obtížní, že čmeláci úl opustí. Menším nebezpečím jsou některé malé druhy mravenců, kteří čmeláky ani nenapadají ani neobtěžují.

10/ Vosy (Vespoidea)

Královna vosích druhů, jež si stavějí vosková hnízda pod stropem krytého prostoru, někdy nalezne takové místo pod stropem čmeláčího úlu. Je-li v úlu už usazena také čmeláčí královna, dříve či později dojde při setkání k střetnutí, při němž je zpravidla zabita čmeláčí královna daleko pohyblivější, mrštnější vosou. S blížícím se podzimem pak někdy vosy napadají čmeláčí rodiny a zbavují je medových zásob.

11/ Roztoči (Acarina)

Téměř v každém čmeláčím úlu se vyskytují desítky až tisíce čilých tvorečků velikosti špendlíkové hlavičky, přenášených do úlů čmeláky na svých tělech z květin. Roztoči různých druhů se v úlech živí přineseným pylem a nektarem, případně výkaly a organickým odpadem. Rodině však škodí spíše tím, že jejich vlivem se v úlu vytváří mikroflóra plísní a bakterií, což může případně způsobit i rozpad hnízdního materiálu. Většinou však roztoči zdárný vývoj čmeláčí rodiny neomezují a neohrožují.

Roztoči druhu Tyrophagus laevis v úlu bezpečně poznají, že zrozená čmeláčí královna byla oplodněna a chystá se odletět do zimoviště. Shromáždí se na jejím těle, aby spolu s ní přečkali v zemi zimu a rovněž s ní se na jaře dostali k nové čmeláčí rodině. Někdy obalí královnu v takovém množství, že ji nalezneme na zemi neschopnou vzlétnout.

Mladá matka čmeláka zahradního s roztoči na těle Foto: V.Ptáček

Autor textu: M. Stuchl