Aktualizace duben 2020

Po zralé úvaze jsem se rozhodl přehodnotit svůj postoj k umělému odchytu královny a přesunu do čmelína. Z piety k panu Stuchlovi, autorovi tohoto webu, nechávám jeho text níže beze změny, ale rád bych nejprve upozornil každého, kdo zvažuje nebo praktikuje odchyt, na možná rizika, o kterých se moc nikde nemluví, nebo jsou bagatelizována. Protože vedou mnohdy ke smrti královny nebo k přerušení hnízdění (což je pro čmeláčí populaci stejně fatální), nemohu jinak.

• Královny nevylézají i hodiny, a jakoby usnou ve čmelíně. Následně musí být vypuštěny odklopením čmelína, aby odlétly. Ne každý je ovšem ven pustí, a tak je takové chytání pro královnu fatální a ve čmelíně zemře.
• Lidé vedeni strachem, že „svého“ čmeláka ve čmelíně mít nebudou, nečekají na poměrně častý návrat mladé královny z loňska (některé druhy se vracejí často) a odchytávají jinou. Ta se zabydlí a za pár dní svede nemilosrdný souboj s navrátivší se loňskou, který opět může, a někdy i končí, fatálně.
• Po odchytu a neprůkazném okružním letu vypuštěné královny nečekají chovatelé den dva, zda se vrátí, ale ihned chytají další, protože co kdyby se nevrátila. I zde to často končí soubojem s již popsaným koncem výše.
• Lidé nejsou schopni, nebo spíše ochotni, chytat královny prokazatelně hledající hnízdo, a přes všechny apely chytají vše co lítá. I to může ukončit hnízdění takto zbytečně odchycené královny.

Procento obsazených čmelínů, bez umělého odchytu, téměř jistě z počátku klesne, ale věřím, že každý další rok se bude zvyšovat díky přirozenému návratů královen narozených v loňském roce. A to bez toho, že by hrozil boj o život s královnou uměle odchycenou. Odpadne i usínání královen po odchytu.  Prostě to nechme víc na přírodě. Tak jako to děláme u ptačích i netopýřích budek, u domečků včelek samotářek, domků pro ježky atd., kde nikoho z nás ani nenapadne někoho chytat a cpát do budky nebo domečku.

Vím, že je to radost, mít čmeláky ve vlastním čmelíně, ale nebuďme netrpěliví. Zbytečná smrt čmeláčích královen za to opravdu nestojí. Pevně věřím, že opravdové milovníky čmeláků chov čmeláků, kdy si královna sama čmelín najde, bude těšit ještě více.  

Děkuji Petr Dobrý

Celý článek je k dispozici ZDE.

Původní text pana Stuchla

Při teplém jaru zhruba od poloviny března do počátku května (podle druhu čmeláků) si samičky, které přezimovaly v zimních úkrytech, začínají hledat místo k založení hnízda. Pro obydlení čmelína čmeláky je potřeba, aby jej jedna z hledajících samiček osídlila.

Nejpřirozenější cestou je čmelín samičce podstrčit do míst, kde samičky hledají vhodné místo k hnízdění a doufat, že si ho všimne a usídlí se v něm.

Jenže příroda si jaksi nedá poručit, a proto je možné se pokusit i o druhý doporučovaný a ohleduplný způsob, který výrazně zvyšuje pravděpodobnost využití umělého čmeláčího hnízda. Můžeme samičku v přírodě odchytit, co nejrychleji jí přenést do čmelína.  Protože je však čmelák zákonem chráněn, správně bychom měli o svém záměru šetrného přenosu čmeláka do umělého čmelína informovat nejbližší orgán životního prostředí a vyžádat si jeho souhlas. Ale v situaci, kdy čmeláků v přírodě zoufale ubývá, a my se snažíme pouze matku na chvíli šetrně odchytit a nabídnout jí kvalitní útulek pro vznik čmeláčí rodiny, je toto nařízení kontraproduktivní, ale to je na delší diskuzi. V té by šlo podobně argumentovat, že při přenosu žab přes silnici v době jejich migrace takové povolení nikdo nevyžaduje, přestože i žáby jsou zákonem chráněny.

Je potřeba mít na paměti, že matky po probuzení na jaře potřebují nejdříve pár dní na posílení (vyhledávají především časně kvetoucí jívy) a teprve poté začnou hledat útulek pro založení potomstva. Při této činnosti si nevšímají květů a královnu celkem snadno v této době chytneme. Pozor!  Královnu (v březnu a dubnu jsou všichni čmeláci samičky – královny po přezimování) zkusme chytit pouze při tomto evidentním hledání, nikdy při odpočinku, na květině nebo dokonce už s kuličkami pylu na zadních nohách – to už si hnízdo někde založila. V takovém případě se chycená samička v našem úle neusadí, chytali jsme jí zbytečně a je třeba pátrat dále.

čmeláka rokytového probudilo jarní sluníčko ze zimování

Je dobré vědět, že královna (stejně jako dělnice – trubec nikoliv) má žihadlo, nechová se však jako včela medonosná nebo vosa. Nebodne vás, pokud ji rukou nezmáčknete. Případné bodnutí čmelákem snášejí lidé (kromě alergiků) většinou lépe než od včel medonosných či vos. Čmelák sám na člověka neútočí, a to i v případě, že budete v bezprostřední blízkosti jeho úlu. Pokud vás přesto u úlu obletuje, je to proto, že registruje předmět, který tam dříve neměl v paměti, případně ho na chvilku zaujme, hlavně modrá barva, jako zdroj potravy. Pouze pokud se budete pokoušet vniknout do úlku v pokročilejším stádiu vývoje roje, je nutno počítat s útokem dělnic zejména některých druhů čmeláků (např. rokytový, zemní, skalní, hájový). Útok je téměř jistý v období před rozením nových královen, především tehdy je proto vnikání do hnízdního materiálu nejen nevhodné, ale i nebezpečné.

Královnu chytáme pouze ve chvíli, kdy je zjevně vedena hledacím, hnízdícím pudem. To se projevuje tak, že létá pomalu, často klikatě, nízko při zemi či při zdech a pod., pokouší se zalézat do děr, otvorů atd. Její hledací snaha je patrna zcela zřetelně i laikovi.

typický průzkumný let čmeláka těsně nad zemí při hledání vhodného hnízda – foto J. Čížek

K celkem snadnému a šetrnému chycení takové královny potřebujeme dvě jednoduché pomůcky: lapač a zaváděč. Lapač je zcela podobný síťce na motýly. Na 1 – 2 m dlouhou tyčku připevníme drátěný kruh o průměru cca 20 – 30 cm tak, aby na něj bylo možno připevnit průhledný igelitový sáček nejlépe z tužšího materiálu.

lapač a zaváděč foto –  M. Stuchl

Hledající královnu polapíme přiklopením lapače k zemi či ke zdi a pod. Královna pak startuje ke světlu, tj. dovnitř sáčku. Tam ji přemístíme po sevření sáčku rukou u drátěného kruhu do zaváděče. Trubkový zaváděč si snadno zhotovíme jako srolovanou průhlednou trubičku, třeba z plastových destiček, jíž se může volně avšak těsně posunovat píst o průměru cca 2.5 cm, vyrobený např. z násady na koště a pod.,cca o 5 – 10  cm delší než je srolovaná fólie. 

detail zavaděče foto – M. Stuchl

Po přemístění královny do zaváděče ucpeme jeho horní otvor prstem či zátkou a přejdeme k úlku. Zaváděč přiložíme uvolněným horním koncem k otvoru úlu (tj. k vchodu). Čím klidnější při této manipulaci královna je, tím snáze si uchová svůj momentální hledací pud. Často pak sama vleze do úlu. Pokud nikoliv, pomalým, opatrným posouváním pístu přinutíme královnu vlézt do vchodu úlu. Po chvíli píst povytáhneme, a pokud se královna ihned nevrátí do zaváděče, postoupila do úlu. V tom případě otvor neprůhledně uzavřeme útržkem hadříku, krejčovskou vatou či mechem na cca 5 – 10 minut a královnu v úlku ponecháme bez povšimnutí v naprostém klidu. Zejména začátečníci mohou chycenou královnu napřed v lapači přemístit do lahvičky se širším hrdlem, kde se uklidní, a odkud ji lze zcela bezpečně přemístit do zaváděče. Možné, i když méně efektivní, je pak přemístění královny z lahvičky vhozením přímo horem do úlku, kde musí však mít volný přístup k východu z úlku. Zavádění do úlku vchodem je spolehlivější, je to simulace přirozeného vstupu čmeláčí samičky do budoucího sídliště. Někdy může být úspěšné i ponechání královny v úlku celou noc, v tom případě však bezpodmínečně s umělým nektarem v mističce (v tomto případě stačí roztok pouze kuchyňského cukru, tedy sacharózy). Úspěch umisťování královen, jež hledají usídlení již několik týdnů, je mnohem menší než u těch, jež právě začaly hledat.

Po výše uvedené době, tedy po 5 – 10 minutách držení královny v úlku, odstraníme ucpávku ze vchodu úlku, a ze vzdálenosti cca 5 – 10 m bez pohybu pozorujeme čmelín. Královna zpravidla vyleze po 5 až 30 minutách. Doporučuje se rozhodně tuto fázi sledovat, neboť se podle chování královny při opouštění úlu poměrně bezpečně pozná, jaké má úmysly. Pokud vyleze a hned uletí nebo udělá 2 – 3 kroužky a pak uletí, není většinou naděje na její návrat. Královna, která má v úmyslu se vrátit, se zpravidla nejdříve otočí směrem k vchodu a pak zvolna stoupá. Dělá malé kroužky a pak je stále zvětšuje ve větší výšce, aby si místo zapamatovala. Pokud se královna vrátí, je to někdy již za několik minut, častěji však do několika hodin, někdy ovšem (podle počasí) až za několik dní; v posledním případě je tak tomu většinou u velkého čmeláka zemního. Jestliže se královna nevrátí do 3 dnů, je lepší úl nabídnout jiné samičce. Asi jen těžko budeme celou dobu čekat, zda se samička vrátí. Pomoci si však můžeme tím, že ve večerních hodinách (po setmění) vložíme do vchodu úlku útržek svěžího pýru nebo ústřižek papíru, který by královna ráno při vylézání vyhodila či odsunula stranou. Tento způsob kontroly přítomnosti čmeláků je nejvhodnější i kdykoliv později, a může se to pak provádět už i během dne. Je však nutné, aby útržek či ústřižek zakrýval jen asi třetinu otvoru v jeho středu. Pokud by zakrýval celý otvor, zejména královna by mohla v prvních dnech úlek opustit. Uvedená vložka se do otvoru vsunuje kolmo a prohnutě dovnitř. Jiný způsob kontroly přítomnosti královny je tento: opatrně a bez otřesů sejmeme nejlépe večer za tmy stříšku úlku a lehce zatřeseme vatou. Když je královna přítomna, ozve se bručením. Pak je nutno rychle úlek uzavřít a pokus už vzápětí neopakovat.

Když si královna čmelín zvolila, první den často vyletuje. V té době úl rozhodně zbytečně neotvírejte, nechcete-li královnu ztratit.  Doporučuje se zároveň vletový otvor trvale zúžit u větších druhů čmeláků na průměr 1 – 1,5 cm, u malých druhů, např. rolního, lučního nebo lesního na 0,8 cm. Zúžením otvoru získá královna větší pocit bezpečí a rovněž se zabrání vniknutí malých hlodavců a jiných, zejména větších a agresivnějších čmeláčích matek, jež zahubí matku menšího druhu, nebo pačmeláků. Někdy se stane, že při umělém zavádění do úlku je královna přece jen trochu rozrušena a může v úlku usnout. V úlku nezahyne, ale po hodinách či druhý den se z úlku vyplazí bez zájmu o něj.

Pokud se pokus nezdařil, celý postup opakujeme s jinou královnou.

Je nutno dodat, že ne každá královna si nabízený úl zvolí, i když vše děláte přesně dle doporučení. Je třeba mít trpělivost a vnímat tuto etapu jako pomoc čmelákům v přírodě. V úlu zůstane přibližně každá 4. takto přemístěná královna. Některé prameny doporučují po odchycení v úle královnu dokonce uzavřít na několik dní, pak samozřejmě s přidáním nektaru v napáječce či mističce. Zkušenosti dlouholetých „chovatelů“ čmeláků u nás s tím jsou většinou záporné. Královna po této delší době zpravidla ztratí svůj hledací pud, ztuhne jakoby ve spánku a po probuzení úl opustí. Proto delší zavření raději nezkoušejte.