Pokud je dostatek potravy v okolí zajištěn, je velmi vhodné a vítané pomoci čmelákům instalací vhodného domečku pro čmeláky – čmelína.  Můžeme začít s jedním, ale ideální je na zahradě nebo balkonu umístit čmelínů několik, zvyšujeme tím pravděpodobnost jejich osídlení.  Pokud budete stavět úlů více, měla by mezi nimi být mezera alespoň 20 cm. Je také účelné úly od sebe barevně odlišit. Čmeláci mají výbornou orientační schopnost, nejlépe rozlišují bílou, modrou, žlutou a fialovou barvu.

čmelíny se kterými experimentuje pan Stuchl – foto M. Stuchl

Čmelín si můžete při troše zručnosti vyrobit sami, ale je možné si jej zakoupit. Naopak klapku doporučuji pořídit vždy, záleží tam na mnoha detailech. Podomácku dělané jsou obvykle ne úplně dobře funkční.

velký dřevěný čmelín – foto Zelená domácnost

Při výrobě vlastního dřevěného čmelínu (podrobný návod najdete na internetu)  je určitě dobré vědět, že  by měl mít vnitřní rozměr v – š – d – 20 – 25 × 25 – 30 × 25 – 30 cm a prkna by měla mít šířku minimálně 2 cm. Prkna musí těsnit, jinak hrozí nebezpečí umrznutí plodu při jarních mrazících nebo snazší vniknutí parazitů. Pro lepší regulaci teploty ve čmelínu se také doporučuje z vnější strany připevnit ke stěnám a podlaze čmelínu polystyren. Pro vchodový otvor (případně s ochrannou klapkou) a větrací otvor vyřízneme v polystyrenu příslušné otvory nebo potřebný souvislý kolmý pásek. Od vchodu se vede úlem při straně a pak v pravém úhlu při boční stěně až cca 3 – 4 cm od konce zadní stěny tunýlek o světlosti cca 2,5 cm.  Ten můžeme snadno nahradit elektrikářským „husím krkem“ o světlosti nejlépe 1,8 cm, který se ohne a připevní ke stěnám. Tunýlek není nutný, ale královna přijme útulek s delším a lomeným vchodem raději, neboť se v takovém čmelínu cítí bezpečněji. Z vnější strany čmelínu se pod vletový otvor umístí česno (přistávací a vzletová ploška) tak, aby mělo plochu asi 5 x 3 cm. Pokud plánujete v budoucnu instalovat ochrannou klapku (doporučujeme!), je účelné, aby česno mělo velmi podobné rozměry přistávací plochy. Střecha úlu by měla být dobře přiléhající dřevěná deska, dobré je pod ni vložit silnou látku, jež odstraní netěsnosti a úlek ještě lépe tepelně izoluje. Je velmi účelné ještě navíc přikrýt střechu něčím, co zabrání provlhnutí nebo dokonce prosáknutí dřevěné střechy deštěm, např. kusem linolea nebo silného igelitu (viz fotografie níže).

„podomácku“ vyráběný čmelín s ochrannou klapkou a pastí na škůdce – foto M. Stuchl

Pokud si zakoupíme již hotový čmelín, tak je vše snadnější, přesto i tyto čmelíny doporučujeme v případně velmi chladného a nebo naopak extra teplého počasí vhodně více izolovat.

Vhodné místo pro čmelín

Již víme, že čmeláci jsou ohroženi jarními mrazíky, ale i vedry. Čmeláci jsou sice schopni svůj plod zahřívat, ale velká zima a horko jsou pro život ve čmelínu velmi nebezpečné. Je tedy nutné udržet v hnízdě, pokud možno, stabilní teplotu. Optimální místo pro umístění domku je tedy v polostínu, případně ve stínu pod listnatými stromy.  Ideálně v klidné části zahrady s maximálně ranním sluncem. Úl nikdy neumisťujte na přímé slunce! Pokud stoupne teplota v úle nad 30 °C, čmeláci musí čmelín usilovně větrat. Dělnice sedí u vletového otvoru a křídly dovnitř vhánějí vzduch. Ostatní dělnice se pokoušejí chladit hnízdo uvnitř čmelínu. Larvy i kukly hynou, pokud teplota v hnízdě přesáhne 35 °C. A čmeláci hynou již při 45 stupních.

Pro ochranu před mravenci je dobré také postavit úl na vyvýšenou plošinku na sloupku či podpěrách do výše cca 30 cm nad zem. Úl lze před mravenci takto snáze chránit natřením podpěry netoxickým repelentem proti mravencům. Lze takto použít i dřevěný špalek. Zvlášť účinné je chránit úlek před mravenci tak, že se do rohů spodku úlku zapustí vruty, a ty se postaví do misek s olejem. Vruty se mohou nahradit dřevěnými kostkami, jež se ovšem nesmí dotýkat okrajů misek.

Čmelín lze umístit také dovnitř zemědělské budovy nebo kůlny u zdi, přičemž přístup čmeláka do úlu je umožněn trubkou procházející zdí na vnější stranu budovy. Prospěšné a bezpečnější než volně umístěný úlek v zahradě je toto řešení v případě, když východ ze zdi umístíme v zemi nebo těsně při zemi, kde aroma trávy a především aromatických rostlin dezorientuje hmyzí predátory – ničitele, mimo jiné také největšího škůdce čmeláků, nočního motýlka zavíječe čmeláčího (Aphomia sociella).

Běžné úlky jsou umístěny na podlahách bývalého patrového vepřína nebo připevněny k jeho stěně. Příchody do úlů trubkami ve zdi. Na travnatém náspu vlevo přístup do úlu uvnitř vepřína trubkou. Na náspu vpravo vede přístupová trubka do tepelně zajištěného úlu, který je umístěn v polovici kovového sudu, zapuštěného do země – foto M. Stuchl

Úlek můžeme umístit i na místo chráněné před deštěm i horkem střechou (kůlna, pergola). Při tomto situování musí mít čmeláci možnost vletovat otevřenou stěnou nebo velkým dveřním nebo okenním prostorem, od něhož není úl dále než cca 3 m. V uzavřenějším prostoru s bílým stropem ztrácí čmelák orientaci. I majitel balkonu na něj může čmelín umístit. I zde platí nutnost zastínění a ochrany před vedrem i zimou.

vletový otvor do úlku, který je umístěn ve zděné budově (s klapkou proti škůdcům) – foto M. Stuchl

Je samozřejmě obtížnější pokoušet se osídlit čmelín v místech, kde je v okolí velký nedostatek přirozené čmeláčí potravy. Typickým příkladem jsou dnešní satelitní městečka, kde často vidíme jen krátce střižený trávník a túje na kilometry daleko.  Vrátit čmeláky do těchto, ale i dalších míst, kde jsme čmeláky dlouhá léta neviděli, vyžaduje několikaleté úsilí, spočívající v plánovité výsadbě živných rostlin. Ale o to větší pak může být radost z jejich návratu.

Ale i v místech, kde je čmeláků relativně dost, je dobré umísťovat další čmelíny, neboť tím zvyšujeme pravděpodobnost jejich šíření do dalších oblastí v budoucnu.

Čím čmelín vyplnit

Jen několik druhů čmeláků, kteří mají hnízda převážně na povrchu země, je schopno z nejbližší vzdálenosti přisunout a shromáždit (nikoliv přinést z větší vzdálenosti) v místě ležící hnízdní materiál. Ostatní druhy nezvládnou ani to. Proto musíme sami umělý čmelín vyplnit do ¾ prostoru teplodržným materiálem tak, aby přístup k hnízdu byl od konce vchodové rourky volný. Protože královny zejména některých druhů a jejich první dělnice si tento materiál stmelí na cca ½ prostoru, není vůbec na škodu naplnit vnitřní prostor čmelínu tímto materiálem ještě více, ale samozřejmě tak, aby se v něm čmeláci mohli volně pohybovat. Pozor také na ucpání vchodového otvoru. Ale obecně platí, že vždy je prospěšnější vložit materiálu více než méně. Čmeláci jsou tak lépe chráněni před extrémy počasí.

K vyplnění je možné zakoupit speciální výplň čmelínů nebo použít krejčovskou vatu (např. dříve běžně používaná podšívka nebo vycpávky ramen kabátu). Pozor však na naftalín a silonové náhražky v podšívkách i vycpávkách. Nesmí se používat ani běžná vata, ve které se mohou čmeláci zamotat a zemřít. Krejčovskou vatu jde do jisté míry nahradit surovou bavlnou, koudelí, rozcupovanými vatovými izolačními pásy na vodovodní potrubí, hoblinami, nastříhanými hadrovými cucky se suchým mechem a trochou suchého listí nebo sena, myším hnízdem atd. Rozhodně neplníme čmelín pískem, jak se občas můžeme dočíst v různých „poradnách“. Neměli bychom také používat žádné syntetické materiály. Čmeláci totiž výstelku při stavbě hnízda usilovně zpracovávají, trhají a žvýkají, což s umělými materiály moc nejde. Náplň roztrháme na jemné chmýří, takže vznikne načechraný kopeček. Od konce vchodové rourky do hnízda vytvoříme prstem otvor jako imitaci myšího vchodu do hnízda a čmelín je připraven.

Surovou bavlnu pro výplň čmelínu můžete zakoupit zde.